Zaměstnanci v českých firmách jednají často neférově

Albert Ryba | 15.06.2012 | Analýzy | Žádné komentáře

Téměř každý druhý zaměstnanec poškodí svého kolegu nebo firmu, pokud mu z toho plyne osobní prospěch. Mezi nejběžnější poklesky patří krádeže nápadů a zneužívání firemních prostředků.

Situaci nahrává i častá lhostejnost manažerů k neférovému jednání zaměstnanců a tlak na pracovní výkon pod pohrůžkou trestů. Češi mají na neetické chování dvojí metr: poklesky druhých kritizují, ale svoje si umí ospravedlnit.

Etická pravidla občas poruší většina českých zaměstnanců, vyplývá z analýzy společnosti Zaměstnanci.com, která se snaží umožnit firmám porozumět stereotypům v chování zaměstnanců. „Etický kodex opakovaně porušuje 40 procent českých zaměstnanců, tedy téměř každý druhý. Neetické jednání je přitom vždy používáno účelově s cílem osobně z něj profitovat,“ komentuje výsledky Filip Brodan, ředitel společnosti Zaměstnanci.com.

Data o neetickém chování ve firmách vycházejí z analýzy psychologického profilu více než 100 000 respondentů, jejichž odpovědi byly zpracovány mezi lety 2007 až 2011. Analýza byla provedena individuálním dotazováním za asistence psychologa či odborně vyškoleného pracovníka.

Nejčastěji se ve firmách kradou myšlenky a nápady. „Modelovou situací je, že manažer prezentuje nápady svých podřízených jako svoje vlastní,“ vysvětluje Brodan. „Dalším běžným přestupkem proti etice je používání firemních věcí pro soukromé účely počínaje telefonem, počítačem či kopírkou a kancelářskými potřebami až po služební automobil,“ vypočítává.

Selhávání role manažerů

Živnou půdou pro neetické jednání jsou zbytečný stres a represe. Společnosti si za problematické chování svých zaměstnanců často mohou samy, když ve firemní kultuře namísto důvěry převáží tresty a výhrůžky. „Pokud manažeři využívají k motivaci svých podřízených psychologický model trestu, automaticky tím v lidech spouštějí neetické chování. Lidově řečeno: čím více vedení utahuje šrouby, tím více jsou zaměstnanci frustrovaní a začínají se více projevovat rizikovější formy chování, které by za jiných okolností zůstaly skryty,“ říká Filip Brodan.

Ekonomická krize a přístup některých manažerů mají jednoznačně negativní dopad na míru etického chování ve firmách. Společnosti jsou nuceny snižovat stavy svých zaměstnanců a po těch zbylých pak vyžadují více práce za stejnou, nebo dokonce nižší mzdu, ruší zaměstnanecké benefity, zpřísňují firemní pravidla a nařízení. Pokud vedení tuto situaci zaměstnancům nekompenzuje alespoň zvýšeným zájmem o ně samotné, obvykle na tuto situaci reagují snížením osobní angažovanosti a zvýšenou touhou po osobním profitu.

Nepoctiví a neloajální zaměstnanci přitom mohou být pro firmu časovanou bombou. Aby se zaměstnavateli pomstili, mohou záměrně intrikovat a lhát, pouštět ven diskrétní informace týkající se firmy a jejího know-how nebo zneužívat svoji pracovní pozici k přijímání úplatků či manipulaci výběrových řízení. Skutečnost, že ve firmě převládla atmosféra strachu a intrikářství, si vedení často uvědomí až ve chvíli, kdy odcházejí stálí zákazníci nebo nejlepší pracovníci, kteří jsou na intrikaření velmi citliví.

Typické chování českých zaměstnanců

Provedená analýza společnosti Zaměstnanci.com zjistila, že Češi mají na neetické jednání dvojí metr. Pokud pravidla poruší někdo jiný, snadno ho odsoudí, ale když se sami zachovají stejně, tak si pro sebe najdou omluvu a rozumové zdůvodnění. Lidské psychice je totiž vlastní si nečestné jednání nějak racionálně vysvětlit a obhájit. Pokud se zaměstnanec cítí platově podhodnocený a přetížený, přirozeně si to kompenzuje jinak.

Na základě těchto argumentů se nabízí otázka: co je ještě etické, a co už za hranicí slušného chování? Podle psychologů je důležitý především kontext. Činnost, která je v jedné situaci přijatelná, bude v jiných souvislostech vnímána jako ryze neetická. Zaměstnanci si tak často ani neuvědomují, že jednají nemorálně.

Atmosféra v českých firmách neetice také svědčí. V české mentalitě podle expertů přežívá názor, že kdo na nějaké nefér chování upozorní, je ,práskač‘. Kolegové a často i manažeři ovšem poklesky ostatních raději přehlížejí, aby je nemuseli řešit a náhodou se nedostali do konfliktu. Mechanismus lhostejnosti a tiché tolerance neetickému prostředí nahrává. Pokud jsou totiž kompetentní osoby vůči neetickému jednání netečné, v očích ostatních ho vlastně schvalují a to se pak stává běžnou normou.

Zajímavým zjištěním, které v rámci výzkumu naměřila společnost Zaměstnanci.com, je souvislost mezi pojmem neetika a učitel u žáků základních škol. „Přestože skupina učitelů nevykazuje žádnou výraznou odchylku od etické normy, vnímání žáků je jiné. Důvodem je právě skutečnost, že učitelé neetické jednání svých žáků často tolerují a nezasáhnou tak, jak by děti v souladu s přirozeným cítěním pro morálku očekávaly,“ uzavírá Filip Brodan, ředitel společnosti Zaměstnanci.com.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


devět − = pět

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Copyright © ICT manažer | ISSN 1805-5486 | SEO optimalizace a přizpůsobení SEO-care.cz